Substantiva
Slovesa
Přídavná jména
Příslovce
Časy
Číslice
Předložky
Zájmena
Syntax
Jiný
Sloveso je část řeči, která vyjadřuje činnost, stav nebo proces. Slovesa se píší malými písmeny a jsou časována pro osoby a čísla. Používají se také v různých časech a náladách, např. v přítomném/budoucím/předminulém čase, v subjunktivu/imperativu.
Nejčastěji je sloveso umístěno na druhém místě ve větě, s výjimkou případů, kdy jsou ve větě další slovesa nebo se jedná o větu vedlejší, v takovém případě pořadí slov závisí na ostatních částech věty.
Základní (nesklonný) tvar slovesa je infinitiv (Infinitiv). Pro spřežení slovesa na osobu je třeba ke slovesnému kmeni přidat příslušnou příponu. Příklad ukazuje časování slovesa gehen (kmen slovesa je geh).
| Person | gehen (Präsens) |
|---|---|
| ich | gehe |
| du | gehst |
| er/sie/es | geht |
| wir | gehen |
| ihr | geht |
| sie/Sie | gehen |
Běžně se také slovesa dělí do následujících skupin (jedno sloveso může patřit do více než jedné z těchto skupin):
Sloveso v základním, nespojitém tvaru (nejčastěji se používá ve větách s více než jedním slovesem a v takovém případě se umisťuje na konec věty).
Sloveso, které se může objevit ve větě samostatně.
Sloveso použité společně s jiným slovesem k vytvoření věty v daném čase nebo náladě (např. v minulém čase nebo v pasivním hlase). V němčině existují tři pomocná slovesa: haben, sein, werden.
Modální slovesa se téměř vždy objevují ve větě s jiným slovesem. Může být použito samostatně, ale to se stává jen zřídka a muselo by být použito v nějakém kontextu, např. jako odkaz na předchozí větu. Jedná se o modální slovesa:
Slovesný tvar s příponou -d připojenou k infinitivu. Vyjadřuje vykonávanou činnost, při níž se vykonává jiná činnost. Particip I popisuje, za jakých okolností byla tato druhá činnost vykonávána.
Slovesný tvar používaný pro stavbu vět v určitých časech/obdobích, např. v minulém čase Perfekt a v pasivním hlase. U pravidelných sloves se tvar Particip II vytvoří přidáním předpony ge- a přípony -t k základu slovesa.
Slovesa, která mají pravidelný tvar v následujících časech: <(základ slovesa + -te) a Perfekt (tvar Partizip II je pravidelný: ge- + slovesný základ + -t), např. machen - machte - gemacht.
Pokud základ slovesa začíná předponou, která v Paritizipu II předponu ge- nedostane, ale kromě toho je konjugace pravidelná, pak se sloveso také považuje za pravidelné, např. besuchen - besuchte - besucht.
Slovesa, která mají technicky nepravidelnou konjugaci, ale je "méně nepravidelná". Jejich tvar Partizip II končí na -en místo na -t a jejich tvar Präteritum je nepravidelný. Nejčastěji jejich tvary Präteritum, Partizip II vyžadují změnu jednoho nebo dvou písmen v kmeni slovesa, např. (a 👉 u, ie 👉 ei). fahren - fuhr - gefahren nebo bleiben - blieb - geblieben. Navíc se někdy v časování Präsens ve třetí osobě jednotného čísla (er/sie/es) přidává ke slovesu umlaut, např. fahren - er fährt.
Slovesa, která mají nepravidelný časový tvar Präteritum a nepravidelné příčestí Partizip II.
Přechodná slovesa jsou ta, která se mohou vztahovat k akuzativnímu objektu (Akkusativobjekt). Lze je použít ke stavbě věty s pasivním hlasem. Naproti tomu intranzitivní slovesa jsou taková, která nemohou odkazovat na předmět v akuzativním pádě Akkusativ a nemohou tvořit pasivní hlas.
V němčině jsou zvratná slovesa taková, která mají zvratné zájmeno sich (sebe), které se skloňuje spolu se slovesem pro osobu.
Slovesa popisující vzájemné akce. Lze je použít se zvratným zájmenem sich nebo se zájmenem vzájemným einander (navzájem).
Oddělitelná slovesa mají předponu, kterou lze oddělit od slovesného kmene a která se obvykle přesouvá na konec věty (důležité je také správné umístění předpony oddělitelného slovesa v jeho Partizip II podobě). Pokud jde o neoddělitelná slovesa, mají také předponu, ale nelze ji oddělit od slovesného kmene.